Aveclara

Historie

Sklárna byla založena v roce 1907 panem Mühlbauerem a nazvána po jeho ženě KLÁRA. Tehdejší název obce Polevsko byl Blottendrof. Na počátku 19. století zde v Blottendorfu působil i později proslavený Bedřich Egermann známý svými inovacemi sklářských technik. Původní Klára-huť byla vystavěna jako osmi pánvová pec s přímým otopem hnědým uhlím. Původním sortimentem na této peci až do roku 1925 byla produkce z měďného rubínu – tzv. lampičky pro věčné světlo dále pak fexty pro stříbřená skla, cinkuje. Z opalín – kostěnky se tu vyráběly vázy, petrolejové lampy, stínidla, svícny apod. Z opálu dodávala Klárahuť např. vázy ve tvaru ruky apod.

Teprve v roce 1928 prochází Klárahuť zásadní modernizací za majitele Vatera, který zde staví Sie mens-Siebertovu pánvovou tavicí pec včetně dvou generátorů Siemens. Od roku 1928 byl výrobní sortiment sklárny identický s běžnou borskou produkcí.

V roce 1933 sklárnu zachraňuje dělnické družstvo pod názvem RUDIHUŤ, které si sklárnu pronajalo až do roku 1938. Tehdejší vedoucím představenstva družstva byl Emanuel Beránek. Po 2. světové válce je činnost družstva obnovena pod vedením P. Vávry. Tehdy se ke sklárně připojila i rafinerie a „Rámovka“, jejímž vedoucím byl S. Kopal. Družstvo bylo zrušeno v roce 1949 a sklárna přešla pod vedení národního podniku Borské sklo jako provoz 51.

V roce 1952 zde byla postavena regenerativní vanová tavicí sklářská pec. Byly zde nainstalovány poloautomaty typu „Kronika“ a ruční pákové lisy. Výrobní sortiment byl zaměřen na produkci odlivek, lékovek, očních kapátek, obalů na kosmetiku, bazénky na petrolej a částečně na polotovary pro rafinační provoz 52 (dnes Egermann).

Sklárnu zachvátil požár v roce 1964, který zavinil odtah pásové chladicí pece. V roce 1968 byla ve sklárně ukončena ruční výroba a celý provoz přebírá SVÚST Praha – později Státní výzkumný ústav sklářský v Hradci Králové, který využívá sklárnu jako své výzkumné pracoviště až do privatizace v roce 1991, kdy zde vzniká samostatný státní podnik s názvem Klára. Od roku 1992, kdy je sklárna zprivatizována, se vrací sklárně název Klárahuť. Byla tu vystavěna rekuperativní pánvová pec. Teprve později zde byla vystavěna stávající šestipánvová regenerativní hornoplamenná pec a výrobním sortimentem je tu stříbřené sklo, hutní polotovary, těžítka a dárkové předměty a repliky. Změny majitelů a provozovatelů sklárny provázely vývoj hutě až do roku 2009, kdy byl provoz zastaven a sklárna připravována konkurzním správcem k dalšímu prodeji.

Na jaře 2010 byla sklárna koupena společností Ars Vitraria, která si bezprostředně změnila název na Ave Clara – což je zkratkou plného významu Ars Vitraria Experimentalis in Clara. Sklárna se pod novým vedením otevírá výzkumu a inovacím v designu a technologii s přesahem k inovacím klasických sklářských technik. Základním výrobním sortimentem je tu stříbrosklo, foukané sklo ve formě nápojového stolního skla a vázoviny. Svůj sortiment Klára obohacuje pravidelně o nové barevné variace utavených sklovin. Zcela nový sortiment tvoří výrobní program black-and-white a luxus, kterým sklárna vstupuje do vyšších desénových pater nabídky pro velice náročné klienty. Zcela novým výrobním programem společnosti Ave Clara je v Klárahutě produkce plochého skla a bloků určených pro umělecké a architektonické využití.